Dobrý den,
jen jsem měla potřebu vám napsat po přečtení článku o Robloxu. Syn, je mu 8 let, téměř rok hrál hry na Robloxu. Snažil se i hry vytvářet, ale nikdy žádnou nevyslal do prostoru.
Spíše tedy hrál.
Je velmi citlivý, dalo by se říct, že až hypersenzitivní. Museli jsme se s ním po nějaké době domluvit, že ten Roblox nebude pro něj asi to pravé. Nešlo si nevšimnout silné závislosti na tom. Navíc se postupně u něj začaly projevovat noční děsy, každý večer po hraní Robloxu se mu změnil úplně obličej, byl vyděšený a plakal. Měl strach usnout, že usne a už se neprobudí. Zdály se mu strašidelné sny.
Domluvili jsme se s ním ať na týden hraní Robloxu vynechá a zajímavé je, že po celou dobu neměl vůbec žádné děsy a ani večer strach usnout.
Po týdnu začal opět Roblox hrát a zase přišel za mnou večer celý vyděšený, že se bojí, že umře. Trvalo mu dlouho než usne. Ráno byl vyčerpaný.
Domluvili jsme se s ním tedy, že máme o něj velký strach a ať Roblox vynechá na delší dobu.
Dnes už Roblox nehraje asi tři měsíce. Je to úplně jiný kluk. Jakoby se vymotal z nějakého spletence. Je bystřejší, veselejší. Začaly ho bavit takové ty typické klukovské věci. Pořád něco dělá s nářadím, kreslí, vytváří si své vlastní příběhy na papíře. Zajímá se o přírodu a zvířátka. Jakoby více začal opět vnímat svět kolem sebe, předtím pro něj od rána do večera existoval jen Roblox.
Sice přišel o dva kamarády. Nejednou, když syn nehraje Roblox, tak si s nimi přestal rozumět. Nemají společné téma. A oni se o ničem jiném než o Robloxu s ním bavit nechtěli. Syn mi sám od sebe řekl, že nechápe co na tom Robloxu viděl.
Je to pro nás zajímavá zkušenost a chtěla jsem jí s vámi sdílet. Jinak synovi jsme nikdy nezamezovali přístup k technologiím. Každý den tráví čas na počítači hodinku nebo dvě. Hraje hry na déčku a nebo sleduje animované pohádky.
Srdečně vás zdravím Tereza Bojková.
Roblox není jedna hra, ale 40 miliónů her
Původně šlo o program učící děti dělat hry. Nyní jde o herní platformu a kandidáta na budoucí metaverse, virtuální vesmír. Přes polovinu z 200 miliónů uživatelů tvoří děti do dvanácti let. Specialitou Robloxu je možnost vytvořit si zde vlastní hru a zvát do ní ostatní, což dětem vyrostlým na Minecraftu zní dobře. Rodičům to též přijde dobré, neboť tvořit je lepší než jen hrát. Roblox je zdarma a každý může ihned začít se svým projektem. Jen asi 10 miliónů hráčů to však dělá. Zbytek hraje, vydělává a utrácí robuxy, místní měnu. Hrám se zde říká experiences, zážitky. Vytvořené zážitky a předměty v nich nepatří těm, kdo je vytvořili, ale Robloxu. Ten si z každého robuxu, jenž se ve hře otočí, vezme část pro sebe. Platí se za výrobky nebo za spolupráci. Byznysem firmy je dětská práce. Jako doopravdy. Od počátku šlo o vytváření her pro děti jinými dětmi. Zabavování dětí dostává v Robloxu další rozměr.
Dětem je slíbeno, že budou-li se snažit, vydělají skutečné peníze. Kdo vydělá 100 000 robuxů, smí je nevýhodně směnit za dolary. Většině se to nepovede a i kdyby, brzy objeví, že hodnotnější je robuxy investovat zpět do Robloxu. Utratit je za digitální pizzu či za propagaci hry, kterou tvoří, jinak je totiž pro ostatní neviditelná. Pouze nejúspěšnější hry se v nabídce, jež logicky neukazuje milióny her, objeví organicky (tak se říká, když to, co vidíme, určuje algoritmus sám od sebe, aniž bychom platili, aby nás ukázal). Pravděpodobnost, že dítě v Robloxu uspěje a jím vytvořená hra se stane populární, je minimální až nulová. Mnoho z digidětí ale v úspěch věří. Pak věnují tvorbě veškerý svůj čas. Pracují. Devět z deseti nevydělá nic, 97,47 % z těch, kteří vydělají, připadne méně než 1000 dolarů za rok. V roce 2020 se 32 tvůrcům přihodilo, že dostali více než milión dolarů. Roblox je používá jako tváře kampaně pro nábor pracovníků.
Mnohem lepší je neuspět
Když si Roblox všimne talentu, pomůže mu jeho hru vylepšit a časem mu ji sebere. To je klidnější verze úspěchu. Ta horší spočívá v zapřažení do jednoho z dětských kreativních týmů pracujících v prostředí bez pravidel. Šéfem může být ambiciózní dvacátník s pocitem důležitosti, takže nucená práce, šikana či sexuální obtěžování jsou věci, které se prostě mohou stát. Roblox nemá s tvůrci zaměstnanecký vztah a nenese za nic odpovědnost. Každý v tom jede dobrovolně. Nevadí, že je mu dvanáct. Je to jen hra. Sice nerozlišitelná od zaměstnání v herním sektoru, ale stále jen hra. Co jiného, když jde o děti?
V Robloxu má každý svého avatara. V avatařím supermarketu je pro něj za robuxy možné nakoupit kosmetiku a oblečení. Robuxy je možné vydělat hraním, tvorbou anebo si je koupit. Babičky rády nakupují robuxy, když je o to digiděti požádají. Jen lehká paralela – po zrušení otroctví si zaměstnanci v dolech vydělávali směnky, které platily výhradně v obchodě vlastněném majitelem dolu. Jinde nakupovat nesměli. V USA byla tato praxe zakázána v roce 1938. Roblox je systémem dětské práce využívajícím praktik otrokářů. Za práci rozdává žetony, které zase vybírá. Děti to berou. V počítačové hře Wall Street má hodnotu asi 20 miliard dolarů.
Je velmi pravděpodobné, že vaše děti Roblox hrají či jej alespoň znají. Můžete jej zkusit zakázat, ale nemusí to mít efekt. Lepší se zdá zevrubný hovor o tom, jak to celé funguje. Nezapomeňte odpojit svou kreditní kartu, nákupy v avatařím supermarketu jsou snadné, zná-li Roblox platební údaje. Třeba kabelky Gucci mohou stát opravdu hodně. Děti si v Robloxu často navzájem kradou účty a obírají se o robuxy. Někdy to dělá sám Roblox.
O všem z výše uvedeného je dobré s dětmi mluvit
Třeba na tom pochopí ledasco o světě kolem sebe a naučí se i něco důležitého o fungování kyberprostoru. Je zcela v normě, pokud si dítě naprogramuje hru, kde se schází s kamarády nebo s několika málo dalšími hráči, přičemž nikdo z nich neusiluje o to, aby se jejich hra proměnila na celosvětový fenomén. Může se na tom dát naučit, že člověk nepotřebuje být vždy nejlepší a snadno se může spokojit s tím, co již má. Není nutné neustále vše zlepšovat, přestavovat a zdokonalovat. Je možné se zastavit a jen si hrát. Díky Robloxu mohou děti pochopit, co znamená prodávat svůj čas. Také se v Robloxu pohybují pedofilové a úchylové obtěžující děti. Je otázkou, zda-li je pro digiděti nebezpečnější vystavení pornografii nebo digitálnímu kapitalismu.
(Úryvek z knihy Jana Kršňáka – Digiděti)
Z neoficiálního a chaotického průzkumu po třídách v ČR vyplývá, že jen minimum českých dětí se v prostředí Robloxu zabývá tvorbou her, takže to možná není až tak horké, nicméně pokud se zrovna vaše dítě o Roblox zajímá, je dobré, aby vědělo, jak to funguje. Současně jde o krásný případ digitálního vykořisťování, jež má ambice se v rámci digitalizace ekonomiky šířit společností nejen ve světě digidětí, ale především ve světě digidospělých.
Informace jsem čerpal především z těchto dvou videí kanálu People Make Games. Videa jsou rok stará, takže se mohlo něco změnit, ale myslím, že spíše kosmeticky. Jak například vypráví druhé, o něco novější video, z úvodní stránky Robloxu vypadl poutač zvoucí děti k vydělávání skutečných peněz, což však neznamená, že by to děti od Robloxu neočekávaly.
Článek o People Make Games ve Washington Post.
