Informační oceán

Žijeme v časech informační přesycenosti

Svět nám smysly proudí stále rychleji a my se uprostřed informačního oceánu stáváme tekutější a mlžnější.

„Díky internetu věcí se fyzická aktiva stávají účastníky celosvětových digitálních trhů v reálném čase. Bezpočet jejich druhů všude kolem nás bude stejně snadné indexovat, vyhledávat a obchodovat jako jakoukoli jinou online komoditu (…). Říkáme tomu zkapalnění fyzického světa.“ (Zpráva IBM o internetu věcí: The Economy of Things: Extracting New Value from the Internet of Things, 2014, In: Zuboff – Věk kapitalismu dohledu, str. 246)

Oceán se nadechuje a vydechuje trpělivě, nerušeně.

„Před miliardami let zde za dosažení jistých koncentrací minerálních látek přišla hra náhod s něčím neobvyklým, co se od té doby prosazovalo s úžasným úspěchem a se značnou mírou utrpení. Život čekal ve vodách s nevyhnutelností řetězové chemické reakce a pak explodoval do modrých prostorů naší planety.

Stejně jako všechny organismy si i my v sobě stále neseme svůj původ ve slané plazmě svých buněk. Oceán se do nás složil. Životní prostředí tělesných tekutin je naše vnitřní moře. Můžeme tedy říci, že naše tělo, ale také těla všech těch nespočetných zvířat je způsob, jakým si oceán, obrovský vnitřek, představuje, jaké to je mít vnějšek.

A když plaveme nebo se nadnášíme ve slaném, viskózním moři, dovolujeme našemu tělu představovat si svůj vnitřek, ke kterému nemáme žádný přímý přístup.“ (Andreas Weber – Cítí, tedy je, str. 221)

James Bridle – Temné zítřky

“Byla nám vštípena víra, že počítače činí svět jasnějším a efektivnějším, že snižují složitost a usnadňují nacházení lepších řešení problémů, které nás zužují, a že rozšiřují pole naší působnosti při nakládání s rozrůstající se sférou zkušenosti. Co když to ale vůbec není pravda? Pozorné studium dějin počítačů odhaluje soustavný růst neprůzračnosti napomáhající soustřeďování moci a jejímu ustupování do stále se zužujících sfér zkušenosti.” (str. 48)

Vědění je moc, říkalo se kdysi.

Stroj se stále domnívá, že to platí i dnes a řídí se podle toho. Avšak z lidského pohledu se zdá, že množství vědění má jistý limit. Alespoň co se smysluplnosti týče. Poslední dobou poznáváme, že čím více máme informací, tím méně toho víme.

Rozsáhlost informačního oceánu nepřímo úměrně souvisí se schopností člověka vyznat se ve světě. 

Od určitého množství informací platí, že příliš vědění rovná se bezmoc.

A tak dnes člověku nezbývalo nic jiného než důvěřovat, že svět ví, co dělá.

Množství dat, která se každou minutu objeví na síti, můžete nalézt zde:

https://www.domo.com/data-never-sleeps

Aktuální čísla o dnešním dni, jež ve skutečnosti vůbec nic nevysvětlují:

https://www.worldometers.info/cz/

„Vědci varují, že kapacita světa vytvářet informace výrazně překročila jeho schopnost je zpracovávat a uchovávat.“ (Zuboff – Věk kapitalismu dohledu; též např. Floridi – Čtvrtá revoluce)

https://www.visualcapitalist.com/how-much-data-is-generated-each-day/

Fotofon

V roce 1880 vynalezl Alexander Graham Bell fotofon, „bezdrátový“ přenos lidského hlasu. Fungoval díky odrazu světelného paprsku od reflexní plochy rozvibrované hlasem mluvčího. Provoz zcela závisel na jasné obloze…

Nadšený Bell napsal otci: 

„Slyšel jsem souvislou řeč sluneční záře! Slyšel jsem smích, kuckání a zpěv slunečního paprsku! Podařilo se mi zaslechnout stín, a dokonce jsem sluchem vnímal, jak přes sluneční kruh běží mrak.“

Bellův fotofon byl prvním vynálezem využívajícím světlo jako nosič složité informace. (James Bridle – Temné zítřky, str. 31) 

Sluneční světlo odrážející se od křídel a očí australských papoušků.

„Každý rok vytváříme na internetu více obsahu než tvoří veškeré znalosti vytvořené od počátku lidstva. Počítá se dle velikosti potřebného úložiště, což není úplně nejpřesnější měřítko, neboť pětiminutové video zabere stejně prostoru jako sto knih. Nicméně bity a bajty paměti jsou jazykem, kterým stroje hovoří. Pětiminutové video obsahuje mnohem více detailů než slova, která jej popisují. Obsahuje výrazy tváře, hluky pozadí, graffiti na zdech, pohyby…

Tento masivní roční nárůst informací znamená, že kolektivní lidské vědění je každý rok rozředěno o padesát procent, takže pokud se zítra začneme chovat mnohem pozitivnějším způsobem (zbožné přání, já vím), většina vzorců reflektujících naše kolektivní lidské chování (to, co si o nás myslí umělé inteligence) by se za něco více než rok z negativních tendencí proměnila na pozitivní.“ (Mo Gawdat – Scary Smart, str. 267)

https://www.humanetech.com/youth/the-attention-economy

1. What do you think the app could know about you? 
2. How do you think that knowledge helps them sell advertising?
3. How do you think they use that information to keep you engaged?

Data a čísla

Datafikace, převod všeho a všech na data, je nejdůležitější z aktuálních mód. Data jsou ropou digitálního věku, říká se. Data jsou čísla, moře čísel. V rámci oficiálního vyprávění naší společnosti platí, že co nelze vyjádřit čísly, to se nepočítá. Cítíme, že svět se v posledních staletí stal skutečně komplikovaným a nepřehledným, a tak používáme čísla, abychom se v něm vyznali. Stal se komplikovaným, protože je nás jednak na planetě nebývale mnoho, jednak jsme zapnuli stroje všeho druhu a ty stroje proměnily poslední zbytky starého světa a jednak jsme v posledních staletí vyprodukovali oceány poznatků, faktů, informací, teorií a dalších znalostí a zkušeností a žádný člověk se v nich nedokáže zorientovat. A tak věříme na čísla a v digitalizované společnosti na data.

Data se nezajímají o vysvětlování

„Druhá poučka zní: když se snažíte vytvořit nějakou předpověď, nemusíte si moc lámat hlavu tím, proč váš model funguje. Seder mi nedokázal přesně vysvětlit, proč je velikost levé srdeční komory tak skvělým prediktorem úspěchu v dostizích. Ani neuměl přesně vyčíslit hodnotu koňské sleziny. Možná že koňští kardiologové a hematologové tuto záhadu jednoho dne vyřeší. V tuto chvíli je to však jedno. Sederovi jde o kvalitní predikce, ne o vysvětlení. Ve světě předpovědi je třeba vědět, že něco funguje, ne proč.“ (Seth Stephens-Davidowitz – Všichni lžou, str. 85)

Překlad ChatGPT:

Nakonec se ocitáme v prostředí, kde jsme všichni v konkurenci jeden s druhým o pozornost. Pokud chceme, aby byl náš hlas slyšen, potřebujeme mít zajímavější příspěvky. Obvykle to znamená:

Více hyperbolického jazyka „Toto je nejúžasnější video s kočkou, jaké jsem kdy viděl!“

Více „krásných“ fotografií zdokonalených filtry

Větší frekvence větší šance na získání pozornosti

Pokud chceme být vidět, musíme si vytvořit méně autentickou verzi sebe samých a našeho života, kterou lidé budou milovat, komentovat a sdílet – a algoritmy ji budou vybírat a zesilovat. Pokud krmíme algoritmus, získáme pozornost; pokud ignorujeme algoritmus, pak se cítíme jako bychom byli ignorováni.

Dnešní stroje nejsou než hejna čísel

Žijeme ve společnosti milující čísla.

Jsme závisláci numerických hodnot.

Jsme posedlí kvantifikací.

Než se z matematiky stal oficiální jazyk evropského myšlení, byla považována za magii.

„Naší největší ambicí je proměnit celkovou zkušenost s Googlem tak, aby byla krásně jednoduchá, téměř automagická, protože jsme pochopili, co chcete, a můžeme vám to poskytnout hned.“ (Larry Page – zakladatel Google, In: Zuboff – Věk kapitalismu dohledu, str. 157)

Co je miliarda

Poslední dobou používáme slovo „miliarda“ často, ale je těžké si představit, co to vlastně je. Když řekneme, že každá sekunda rovná se jedna, pak do tisíce napočítáme za necelých 17 minut. Do milionu napočítáme asi za 11 a půl dne. Miliarda je 1000x větší než milion, takže je to 11 574 dní, což je 31,7 let. Tím jsme se dostali ke gigabytům. K bilionu a terabytům informací bychom se tedy dostali za 31 709 let. K trilionu a petabytům bychom se dostali za 31 709 000 let.

V současnosti (11/22) se odhaduje, že internet obsahuje 64,2 ZB (2020) s výhledem k 180 ZB (2025) – podle: statista.com. Horní obrázek je z roku 2018, proto je na něm v roce 2020 zobrazeno 44 ZB. Bernard Marr & Co. na konci roku 2022 počítají něco kolem 97 ZB informačního oceánu. Zetabyte je trilion gigabitů. Kolik to je a co to znamená, si promyslete sami. Také nemusíte. O některých věcech člověk nemusí vůbec přemýšlet. On stejně nikdo doopravdy neví, kolik je na internetu dat a co je to vlastně miliarda.

Ve skutečnosti používáme k popisu informací tato čísla, protože vůbec není jasné, co je informace.

Žádná všeobecně dohodnutá definice informace neexistuje a tato nic neříkající čísla nám pomáhají se s tímto nevěděním vyrovnat. Když máme čísla, cítíme, že víme, i když vlastně nevíme.

Čísla nevysvětlují svět. Data neznají proč.

Čím více koukáme do tabulek, grafů, výkazů a různých jiných dokumentů, tím méně vnímáme svět. Čím více věnujeme pozornosti číslům, tím méně si všímáme svého okolí a svého nitra.

Život nemá proč mít tvar tabulek a kalendářů, což jsou také tabulky. Stejně jako obrazovky telefonů a počítačů. Internet je jen nástroj na globální sdílení hliněných tabulek objevených kdysi dávno v Mezopotámii anebo kdesi ještě dál.

Co kdyby to bylo naopak?

Co kdyby vše, co lze vyjádřit číslem nebylo důležité a bylo důležité především to, co se nijak číselně vyjádřit nedá. Smysl dávají maximálně číslice, jakmile počet v situaci přesáhne devět, stačí mluvit jednoduše o hodně nebo nesmírně.

Co kdyby to bylo naopak a data nevěděla a člověk věděl?