Nový příběh kolem nás a v nás

Jak by se nám líbilo žít a co k tomu potřebujeme umět.

“Pokud bude dál převládat uvažování, které ztotožňuje naši ekonomickou hodnotu s naší hodnotou jako lidských bytostí, pak přechod do éry AI zpustoší naší společnost a napáchá velké škody na naší individuální psychologii. Existuje ale i jiná cesta, která nabízí využití umělé inteligence k podstatnému posílení toho, co nás skutečně dělá lidmi. Tato cesta nebude snadná, věřím ale, že je to naše nejlepší naděje nejen na přežití ve věku AI, ale také na další rozvoj. Znamená to dát se směrem, jímž jsem se pustil ve vlastním životě – přesunout pozornost ze strojů zpět na lidi a z inteligence zpět na lásku.” (Kai-Fu Lee – Supervelmoci umělé inteligence, str. 213)

Masa vody a vzduchu v porovnání s velikostí planety Země.

Masa všech lidských těl v porovnání s parkem v New Yorku.

Když digitalizujeme společnost, starý řád se proměňuje na nový. Tušíme, že budeme-li pokračovat dál v tom, co děláme a jak to děláme, nedopadne to hezky. Když se spoléháme na stroje, přicházíme o sebedůvěru, moc a zdá se, že i o půdu pod nohama. Když věříme v pravdy vycházející z čísel a abstraktních vztahů, ztrácíme vědomí, že náš život má smysl. Když trávíme čas s pohledy upřenými na obrazovky, nevšímáme si sebe sama ani druhých kolem nás. A tak nevíme, jakou máme moc a že před námi stojí úkol vytvořit celý jeden nový svět.

Pořád popisuju starý příběh, ale je potřeba začít vyprávět příběh nový!

Jak by se nám líbilo žít a co nám v tom brání?

Sebedůvěra…imaginace

Nový příběh a smysl života

Můžeme se společně sejít na besedu nebo na delší setkání.

Hravé a přemýšlivé setkání, doslova koučovací ve smyslu “zájezdový autobus”.

Jak by se nám líbilo žít a co nám v tom brání?

V druhém případě si vedle povídání stihneme i hrát, což je pro nahlédnutí smyslu života velmi případné.

Dospělí si dnes hrají tak málo, že ze hry mají často úplný strach. Považujeme ji za něco lehkovážného a nedůstojného, jenže to je chyba. Děti při hrách objevují, jak funguje svět i kde leží hranice jejich schopností, přičemž považují hraní ze zcela právoplatnou a smysluplnou součást života. Pro děti jsou hry skutečné a často i vážné jako by v nich šlo o celý svět.

Jakmile k tomu však dojde, prakticky ihned se v nás probouzí nadšení z těch. Toho využijeme, abychom se zadívali na to, jak děti vnímají svět. Všichni jsme byli dětmi, všichni o tom něco víme. Jen na to nemyslíme, protože jsme dospělí, velmi zaneprázdnění dospělí, dospělí běhající ve stroji, mezi jehož soukolí pozvolna zapadají i naše děti. Právě proto se hodí osvěžit si dětské vidění. Může nám to pomoci vykročit z našeho každodenního běhání lehce stranou. Měli bychom pak více času na sebe i na své děti.

Beseda je mnohem více povídací než přednáška, všichni máme k tématu co říct a dnes již nedává smysl jen sedět a pasivně poslouchat. Beseda trvá mezi dvěmi a třemi hodinami, a tak v ní není tolik času na hraní, což však neznamená, že by v ní nebyl prostor na objevování hravých dětských pohledů a zakoušení zákoutí dětských duší. I se slovy se dají hrát smysluplné a inspirativní hry, to ví každé dítě.

Setkání je povídací a hrací, což znamená, že se při něm budeme mezi hrami se slovy také hýbat. K setkání je potřeba větší prostor a trvá mezi čtyřmi a osmi hodinami. Může však klidně trvat i několik dní, pak se proměňuje ve víkendový seminář. Během setkání se jeho účastníci ocitají mnohem hlouběji ve vlastním nitru než během besedy a smí se přihodit, že se setkají s nejedním ze svých stínů, traumat či zlozvyků, protože láska k poznání se stejně jako smysl života nebo klid v duši bezstarostně proplétají mezi všemi zkušenostmi, které člověk během svých cest světem vstřebává do sebe.

Cena besed a setkání závisí na délce trvání a možnostech organizátorů.

Máte zájem o besedu nebo delší setkání?

Napište, rád s Vámi proberu, cokoli Vás zajímá.