David Abram
V dotyku s psaným slovem se v lidské zkušenosti vynořuje nová, zdánlivě autonomní senzibilita, nové já, které může vstupovat do vztahu se svými vlastními verbálními stopami, může nahlížet na své vlastní výroky a přemýšlet o nich ve chvíli, kdy je formuluje, a tak samo se sebou reflexivně interagovat v odloučení od ostatních osob i od okolní oduševnělé země.” (Kouzlo smyslů, str. 306)
“Písmena fungují jako zrcadla, která odrážejí lidské společenství zpět k sobě samému… V alfabetické civilizaci prakticky každá lidská psyché sama sebe chápe jako individuální “vnitřek”, jako privátní “mysl” či “vědomí”, jež nijak nesouvisí s ostatními “myslemi”, které ji obklopují, ani s okolní zemí.” (str.309)