Kniha švédského psychiatra Anderse Hansena je výborným úvodem do přemýšlení o soužití lidských mozků s obrazovkami chytrých telefonů. Za patnáct let jejich existence jsme si dávno zvykli na jejich přítomnost. Zaměstnávají naše ruce, naše oči i závity našich nervových soustav. Hansen srozumitelně vysvětluje, proč se tak děje. Proč se nedokážeme chovat jinak, proč tak rádi…
Read more
Protože digiděti ovládají technologie, zatímco technologie neovládají je. Protože digiděti uklízejí nepořádek, co dělají jejich rodiče. Protože si neumějí hrát, zatímco digiděti si hrát umějí. Protože digiděti učí své rodiče být svobodnými tvůrci vlastního osudu. Protože digiděti se toho nebojí. Proto svět budoucnosti patří digidětem. Je to přirozené. Má to tak být. A není to…
Read more
Kyberprostor je tvořen k obrazu našemu. Internet, globální síť jsme stvořili my. Vlastníma rukama, díky nápadům a vhledům našeho rozumu, díky šikovnosti a vyspělosti naší spolupráce. Byl to čistě náš nápad. Ale co když se někdy může stát, že nápad začne žít svým životem a přeroste svého stvořitele…
Jak se počítá rovnice o deseti neznámých deseti lidmi tak, aby všichni procházeli řešením současně a ve stejný okamžik objevili, že už došli do cíle, který předem nebyl nikomu známý. Čistě teoreticky (a technicky) je takové kolektivní vědomí možné. Život není než multidoteková interaktivní tabule a dnešní děti to vědí.
Ani Classroom ani Teams nejsou vzdělávací aplikace. Neodehrává se v nich učení. Jsou to nástroje na organizaci výuky, ale nikoli pro výuku. Veškerý čas věnovaný těmto rozhraním, jak ze strany pedagogů, tak žáků a studentů, je časem věnovaným škole, ale nikoli vzdělávání. To, co se digitalizuje, když se noříme do jejich struktur, vychytávek a funkcí, je budova školy a její chod, nikoli proces předávání poznání z dospělých na děti.
Pamatujete si ještě na ten okamžik, kdy jste si poprvé uvědomili, že můžete díky Googlu rychle najít odpověď na prakticky libovolnou otázku nebo že vás telefon může navést do cíle? Jak to jen bylo úžasné, než se z toho stala samozřejmost?
1. Průvodce si nevytváří domněnky o tom, jak děti zacházejí s technologií. Vytváří jim prostor a drží se skutečnosti. Netřese se strachem. 2. Průvodkyně věří, že se od dětí může naučit tolik, kolik se mohou děti naučit od ní. 3. Průvodce nepotřebuje nachytávat své děti, jak dělají něco špatně. Chce je doprovázet směrem k dobru.…
Read more
